prorock

M.Š. (c) 1996
     Loučení je těžkej kámen, co padá, padá, až
někam na dno duše. Snad tu chvíli oba zvládnem. A možná se zas budem smát...
Loučení je těžkej kámen,a bolí, bolí, až někde dole v srdci: "Měj se pěkně!",
a pak ámen. Budu tě mít pořád rád.
     To zvládnem, věř mi to zvládnem a naši bolest
odnese čas. To zvládnem, věř mi to zvládnem a nový slunce rozptýlí mráz.
     Jednou přijde krásný ráno, co proniká, proniká,
až někam na dno duše. Setkání nebývá málo, a pak se zas budem smát. Jednou
přijde krásný ráno, co září, září, až někde dole v srdci - loučení nám
za to stálo, budu tě mít pořád rád.
     To zvládnem, věř mi to zvládnem a naši bolest
odnese čas. To zvládnem, věř mi to zvládnem a nový slunce rozptýlí mráz.